Jak prosadit vlastní názor ve společnosti, jak respektovat demokracii a vystupovat jako individualita, jak se nebát jednat ve jménu ostatních, jak získat důvěru kolektivu, jakou motivaci potřebuje člověk, aby si troufl být zvolen jako zástupce ostatních, jak zkusit být aktivnější ve směru svých přání, jak se naučit být bytostí, které nejsou lhostejné hodnoty, jako je svoboda, odvaha, cílevědomost, upřímnost a třeba také víra v sebe nebo samozřejmě i v ostatní.

Tyto a jiné podobné zajímavosti ze života běžného člověka v občanské společnosti je určitě dobré si vyzkoušet v trochu chráněném prostředí. U dětí k této sociální zkušenosti jistě v mnoha ohledech přispívá už sama školní výuka.

V naší klánovické ZŠ jsme se po vzoru jiných škol rozhodli jít ještě o kousek dále a znovu jsme založili Školní parlament. Měl by vždy být místem, které pomáhá spoluvytvářet milé, přátelské a vstřícné prostředí směrem ke všem aktivitám, které se školy týkají. Je zároveň institucí, kde se děti, žáci naší školy, mohou učit otevřeně komunikovat o všem, co se jen školní docházky může týkat. Jedná se především o podporu projektů, řešení individuálních, třídních nebo někdy i celoškolních komplikací, nových nápadů nebo zajímavých cílů.
Věřím, že Školní parlament je jednou z dalších možností, jak podpořit aktivitu našich dětí a za laskavého přispění učitelů a vedení školy realizovat jeden ze základních předpokladů vzdělání a tím je skutečný zájem o sebevzdělávání.

Za koordinátory Školního parlamentu
Předseda Školské rady Vlastimil Červ

Moc školního žákovského parlamentu je samozřejmě daleko menší než moc parlamentu skutečného. Ve vztahu k vedení školy připomíná spíše poradní sbor než skutečný zákonodárný orgán. Každý návrh školního parlamentu musí projednat pedagogická rada či alespoň širší vedení školy.

Přesto to není samoúčelný kroužek, kam zvolení aktivní žáci chodí „tlachat“. Vedení školy by mělo považovat za svou povinnost názorům zástupců parlamentu naslouchat a seriózně se jimi zabývat, ostatně mu to nařizuje i §21 školského zákona. Všechna přání dětí pochopitelně splnit nelze, je třeba dodržovat zákony a také sledovat hlavní cíle školy. Pro nás (alespoň pro většinu z nás) je ale nesmírně cenné slyšet názory dětí a jejich pohled na věc.

Pro nás starší není na škodu si občas připomenout, jak jsme se na tyto věci dívali, když jsme byli ve věku našich žáků. To, že jsme zkušenější, neznamená nutně, že jsme chytřejší. Proč by děti nemohlo napadnout něco, co nás nenapadlo, a přitom je to opravdu dobrý nápad? Proč bychom se nemohli alespoň zamyslet nad jejich přáními, i když se nám zrovna „nehodí do krámu“?
V minulém roce třeba pedagogická rada na návrh školního parlamentu schválila opatření, podle kterého žáci nesmí psát víc než dvě desetiminutové nebo delší prověrky v jednom dni. A to přesto, že nám to přináší malé (ale skutečně jen malé) organizační potíže – museli jsme najít systém, jak se vzájemně informovat. Diskuse byla sice bouřlivá, nikdo z učitelů však nakonec nebyl proti. A proč taky? Všichni chceme, aby se děti naučily co nejvíce. Budu-li se učit na čtyři různé předměty zároveň, určitě se látku nenaučím lépe, než budu-li se učit pouze na dva a na ty druhé dva zase jindy.Takové návrhy se mi líbí. Je vidět, že v parlamentu zasedají přemýšliví mladí lidé, kterým na vzdělání záleží.

Samozřejmě byly i návrhy, které jsme z nejrůznějších důvodů neschválili. Dětem přeci jen někdy schází nadhled či vědomí širších souvislostí. Ne vždy si také umí představit, jak se vlastně cítí učitel před třídou (což ale platí i pro některé rodiče), takže občas navrhují věci, které v praxi nemohou fungovat. I tyto návrhy jsou však nesmírně cenné – už jenom to, že o nich diskutujeme, přispívá ke vzájemnému sbližování obou stran „školní barikády“.

Pro nás učitele není na škodu občas si připomenout, že děti nejsou pouhý „objekt výchovy“, za jehož krocení jsme placeni (pravda, bídně), ale že jsou to živí lidé, kteří myslí, cítí, mají názory. To, že se děti ve třídě občas kolektivně projevují jako podivné nemyslící stádo, předchozí větu nijak nepopírá.

Michal Černý, ředitel školy