Masarykova základní škola

Fotogalerie

foto


Uvítání

Vážení rodiče, žáci, příznivci naší školy i náhodní návštěvníci tohoto webu! Vítám vás na stránkách ZŠ Klánovice.
Měly by Vám přehledně poskytnout všechny důležité informace o naší škole.
Michal Černý, ředitel školy.
P.S. Děkuji Tomášovi Studničnému za rozhodující podíl na jejich vytvoření i znovuoživení.

Rychlé odkazy

Elektronická ŽK
Rozvrh hodin
Jídelní lístek školní jídelny
Výběr a odhlašování obědů
Zájmové kroužky, kurzy

Kontakty

Ředitel: cerny@zs-kl.cz
Sekretariát: venkrbcova@zs-kl.cz
Ekonomka: volkova@zs-kl.cz
Školní jídelna: jidelna@zs-kl.cz
Školník: schwarzpeet@gmail.com
Školská rada: skolskarada@zs-kl.cz
Datová schránka: w4mhdkh

Kontakty na učitele najdete v sekci Pedagogický sbor.

Školní poradenské pracoviště

(psycholog, speciální pedagog, výchovní poradci, preventista SPJ)
Informace o školním poradenském pracovišti.
Konzultační hodiny školního psychologa pro rodiče (po domluvě):
PO 8.00 - 10.00
ÚT 14.00-17.30
E-mail: zs.lenska@seznam.cz
Tel. 731 488 035.

Fotoarchiv

Naše starší fotogalerie (do roku 2007) najdete ve školním fotoarchivu.

Známky, nebo slovní hodnocení?

Aktualizováno: 20.9.2010 Autor: admin

V našem školním vzdělávacím programu je od začátku pevně zakotven náš systém hodnocení: v 1. a 2. ročníku hodnocení slovní, od 3. třídy známky. Každoroční diskuse na toto téma mezi rodiči, ale i učiteli, mne přiměly k napsání tohoto článku.


Na úvod bych asi měl předeslat, že nejsem fanatickým příznivcem ani odpůrcem některého z uvedených typů hodnocení. Nemyslím si, že známkování od 1. třídy by bylo zločinem na dětech. Zároveň jsem přesvědčen, že dítě není o nic ošizeno, když v pololetí 1. třídy nepřinese domů obrovský "bič". Oba systémy mají svá pro i proti, nejvíc vždy pochopitelně záleží na osobnosti učitele, na tom, jak je hodnocení dítěti podáno. Přesto zde rozdíly jsou a o nich bych chtěl psát. Nejprve stručně a v bodech:

Výhody a nevýhody slovního hodnocení
+ Značná vypovídací hodnota (co je dobře, co ne, co zlepšit...)
+ Možnost vše formulovat pozitivně (nedemotivuje)
+ Možnost použít osobnější formu
+ Neprobouzí mezi dětmi rivalitu, soupeření
- Větší pracnost pro učitele (platí hlavně pro vysvědčení)
- Nutnost naučit se prakticky používat popisný jazyk
- Nutnost důkladné jazykové korekce, kontroly
- Menší srozumitelnost pro některé rodiče i děti

Výhody a nevýhody známkování
+ Jednoduchost, přehlednost, srozumitelnost každému
+ Snadná statistická zpracovatelnost
+ Mnohaletá tradice v této části Evropy
+ Silnější vnější motivace dětí(radost z jedničky, strach z pětky)
- Hodnotí, ale nevysvětluje
- U případů "mezi" může být složitější stanovit známku než napsat slovní hodnocení
- Vede k porovnávání dětí mezi sebou
- Špatná známka vzbuzuje negativní emoce

I z tohoto stručného přehledu je vidět, že každý ze systémů má své výhody a nevýhody. Navíc při nesprávném použití ze strany učitele mohou u obou systémů přibýt nevýhody další - známky třeba mohou nepřiměřeně stresovat, slovní hodnocení se zase může rozpliznout v bezobsažný "canc" atd.

Tento jednoduchý přehled ale ukazuje jenom jednu stránku problému. Způsob hodnocení totiž úzce souvisí se stylem výuky. Hodnotí-li učitel děti slovně, je nucen zajímat se o to jaké jsou, poznat jejich osobnost. Pokud děti známkuje, může se o to také zajímat, ale nemusí. Nic ho k tomu vlastně nenutí.
Na druhou stranu, vývojová psychologie dítěte rozeznává během období školní docházky hned několik "období vzdoru". Naše zkušenosti celkem přesvědčivě ukazují, že v těchto obdobích většina dětí potřebuje nad sebou cítit určitou hrozbu špatných známek, ať se nám to líbí, nebo ne. Nemá-li ji, pracuje výrazně méně efektivně.

Zatímco děti v první a druhé třídě jsou až na výjimky nadšené do vzdělávání a je zcela zbytečné je ještě přimotivovávat známkami, v pozdějším období se začínají projevovat náznaky "lenosti" a snahy proplout školou bez větší námahy. Dříve nebo později tedy musí, aspoň podle mého názoru, nastoupit onen cukr a bič, tedy hezké a špatné známky. Je ale škoda začínat se známkami příliš brzy. Čím déle jsou děti ochotny ve škole pracovat "jen tak", tím přeci lépe!

Je fakt, že i při slovním hodnocení je zřejmě občas nutné použít nějaký jednoduchý symbol, který dítěti a koneckonců i rodičům jasně ukáže, zda jde o úspěch či neúspěch (i když těch negativních by hlavně v 1. třídě mělo být co nejméně). Učitelé nejčastěji používají různé obrázky, např. "úsměváčky" a "šklebíky". Často pak poukazují na to, že je to vlastně stejné, jako kdyby známkovali.
Ano i ne. Pokud by paní učitelka používala pětistupňovou škálu obrázků, skutečně už by skoro mohla rovnou známkovat, ačkoli i v takovém případě je obrázek myšlení prvňáka určitě bližší.
Většina učitelů ovšem používá obrázky dva nebo tři. Tím sice dělí děti na úspěšné a méně úspěšné, ale na rozdíl od známek jim nesugeruje pořadí, nevede je ke snaze být lepší než ostatní, místo soupeření podporuje spolupráci. Úspěšní mohou být vlastně všichni.
Jistě, i známkující učitel může dávat třídě jenom jedničky, jenomže - proč vlastně potom vůbec známkuje? Hodnota takové jedničky jako hodnocení je vlastně nulová.

Úsměváčka mohu dát dítěti, kdykoli ho považuji za úspěšné. Každé dítě přitom může mít své vlastní, osobní měřítko úspěchu.
Naopak známka přímo vybízí ke kvantifikaci - "za kolik chyb je jednička, dvojka, atd.?". A už stavím děti do řady, porovnávám je mezi sebou, individuální přístup k hodnocení by byl vnímán jako nespravedlivý.
Nic proti tomu, jednou to přijít musí, ale proč už v první či druhé třídě? Později se už děti začnou porovnávat samy, ať známkujeme či ne. Začnou si počítat chyby, přirozeně soutěžit, myslím, že se tomu nedá zabránit, i kdybychom chtěli. Ale proč s tím začínat dřív, než je nutné?

Tenhle článek nemůže obsáhnout všechny aspekty. Neklade si za cíl nahradit odborné publikace, které byly na toto téma sepsány. Chtěl by spíše přiblížit rodičům a možná i služebně mladším kolegům, jak jsme tehdy před zhruba pěti lety uvažovali, když jsme vymýšleli "náš" systém hodnocení. Kdybych měl jedním slovem vyjádřit, proč si za ním stojím, řekl bych, že je to proto, že je - rozumný.

PaedDr. Michal Černý, ředitel školy