Masarykova základní škola

Fotogalerie

foto


Uvítání

Vážení rodiče, žáci, příznivci naší školy i náhodní návštěvníci tohoto webu! Vítám vás na stránkách ZŠ Klánovice.
Měly by Vám přehledně poskytnout všechny důležité informace o naší škole.
Michal Černý, ředitel školy.
P.S. Děkuji Tomášovi Studničnému za rozhodující podíl na jejich vytvoření i znovuoživení.

Rychlé odkazy

Elektronická ŽK
Rozvrh hodin
Jídelní lístek školní jídelny
Výběr a odhlašování obědů
Zájmové kroužky, kurzy

Kontakty

Ředitel: cerny@zs-kl.cz
Sekretariát: venkrbcova@zs-kl.cz
Ekonomka: volkova@zs-kl.cz
Školní jídelna: jidelna@zs-kl.cz
Školník: schwarzpeet@gmail.com
Školská rada: skolskarada@zs-kl.cz
Datová schránka: w4mhdkh

Kontakty na učitele najdete v sekci Pedagogický sbor.

Školní poradenské pracoviště

(psycholog, speciální pedagog, výchovní poradci, preventista SPJ)
Informace o školním poradenském pracovišti.
Konzultační hodiny školního psychologa pro rodiče (po domluvě):
PO 8.00 - 10.00
ÚT 14.00-17.30
E-mail: zs.lenska@seznam.cz
Tel. 731 488 035.

Fotoarchiv

Naše starší fotogalerie (do roku 2007) najdete ve školním fotoarchivu.

Reportáž z Walesu

Aktualizováno: 3.5.2010 Autor: admin

V neděli 11. dubna večer jsme se vrátili z výletu do Walesu (a také Paříže a Londýna), kam nás pozvala ZŠ Chvaletická (děkujeme!).


Myslím, že výlet se opravdu vydařil, jsme doslova nabiti zážitky, o které se s vámi rádi podělíme slovem i obrazem. Celkem jelo 49 žáků, z toho 18 z naší školy.

Počasí bylo od druhého dne krásné. Program nabitý a zajímavý. Hostitelské rodiny příjemné. Průvodkyně z agentury "Školní zájezdy" neúnavná a odborně na výši. Žáci relativně hodní a učitelé relativně trpěliví. Autobus fungoval bez problémů a řidiči řídili bez nehod.

Začátek byl ovšem dost drsný. Vyjeli jsme v neděli odpoledne a po noci strávené v autobuse (spal málokdo) jsme kolem páté ranní dorazili do Paříže. Paříž byla na náš příjezd evidentně nepřipravena. Nesvítily ani památky, v ulicích se proháněly jen úklidové čety a tekla voda z hydrantů. Nikde nebylo otevřeno. S přicházejícím dnem se ovšem chmury rozptýlily a my zvládli nejen snídani ve fastfoodu, ale i prohlídku katedrály Notre Dame, procházku kolem dalších památek, projížďku lodí po Seině a na závěr výstup na Eiffelovku. Pro většinu účastníků zájezdu však bylo asi největším zážitkem smlouvání o cenách s pouličními prodejci suvenýrů. Někteří jedinci se chlubili i několika desítkami výhodně koupených modelů Eiffelovy věže (nekup to...).

Večer jsme se přesunuli do hotelu Formule 1, kde jsme se konečně vyspali. Druhý den jsme vstávali v šest, abychom stihli trajekt z Calais do Doveru. Brzy ráno jsme už hleděli na pověstné bílé útesy.
Na anglických silnicích nás překvapily zejména dvě věci: jízda vlevo a téměř naprostá absence jakýchkoli reklam a billboardů. To první jsme očekávali, to druhé bylo velmi příjemné. Projeli jsme skoro celou Anglií a odpoledne dorazili do jejího severozápadního cípu, kde nás přivítalo historické město Chester se svými hradbami a hrázděnými domy. Na typické červené telefonní budky a poštovní schránky jsme si velice brzy zvykli.

Po prohlídce Chesteru jsme konečně vjeli do Walesu, což se navenek projevilo nápisy v naprosto nesrozumitelné řeči, obsahující děsivé shluky souhlásek. Wales dnes zažívá jakési národní obrození, takže zatímco my jsme si sem přijeli angličtinu procvičit, místní se jí snaží co nejvíce zapomenout. Naštěstí pro nás se jim to příliš nedaří, takže jsme se bez problémů domluvili. Ale aspoň víme, že Wales se řekne Cymru a policie Heddlu.

Náš dočasný domov se (anglicky) jmenoval Colwyn Bay a ležel na břehu moře. Zde si na tzv. "meeting pointu" místní rodiny rozebraly své dočasné podnájemníky - naše žáky. Šlo o velmi napínavou záležitost, všichni se na hostitelskou rodinu těšili a zároveň se trochu báli. Nakonec nám žádné děti nezbyly a také my dospělí jsme se mohli odebrat ke své "rodině".

Druhý den ráno jsme zjistili, že vše je v nejlepším pořádku. Děti byly ze svých rodin vesměs nadšené a trumfovaly se kvalitou večeře, počtem domácích zvířat (zvítězila děvčata ubytovaná na ovčí farmě) nebo hracích konzolí. Potom už následovala výuka v místní škole, z pohledu dětí asi nejkontroverznější část zájezdu (prostě škola, no). Děti byly rozděleny do tří výkonnostních skupin, na nichž se postupně během tří dnů vystřídaly tři místní pedagožky. Učitelé jsou asi všude na světě dobří a špatní, takže zatímco s jednou paní učitelkou "byla sranda", další byla naopak "hrozná", alespoň dle tvrzení žáků.

Odpoledne jsme vyrazili na hrad Caernarfon, kde bývá tradičně od 13. století korunován princ z Walesu (včetně toho posledního, Charlese). Poté jsme se nechali bičovat větry na ostrůvku Holy Island a na ostrově Angelsey jsme nemohli nezastavit v jinak zcela bezvýznamné obci, která se dostala do všech encyklopedií díky jménu. Jmenuje se totiž Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch a její jméno je údajně nejdelší jednoslovný název na světě. Velmi příjemná byla také návštěva významné turistické atrakce - vesničky Portmeirion, vystavěné ve stylu napodobujícím italské Toskánsko.

Další den nás po škole čekal výlet do Liverpoolu a dvě hlavní tamější atrakce: FC Liverpool a Beatles. Na stadión slavného fotbalového klubu jsme bohužel nemohli kvůli zápasu Evropské ligy, ale i samotná prohlídka jeho bezprostředního okolí stála za to, stejně jako nákup suvenýrů v klubové prodejně. Muzeum asi nejslavnější hudební skupiny všech dob, umístěné v bývalých docích, bylo pojaté multimediálně a doslova nabité relikviemi a informacemi, o opětovném nákupu suvenýrů nemluvě. Zajímavé byly také žluté obojživelné autobusy (původně vojenské transportéry), které vozily návštěvníky po docích a přístavu.

Poslední den ve Walesu začal ranním srdceryvným loučením s našimi hostiteli. Po škole jsme pak ještě krátce pobyli v přímořském letovisku Llandudno. Navštívili jsme historické molo z roku 1878, 376 m dlouhé, plné pouťových atrakcí a stánků. Potom už jsme naskákali do našeho autobusu a vydali se směrem na Londýn, kde jsme opět nocovali v rodinách. Londýn je známý svou multikulturalitou a takové byly i londýnské rodiny, ale ani teď jsme nezaznamenali žádné negativní ohlasy.

Následující den (poslední v Anglii) nás čekala celodenní prohlídka Londýna. Prošli jsme se po Tower Bridge, chvíli pobyli u Toweru a pak dojeli metrem do slavného muzea Madame Tussaud na neméně slavné Baker Street. Zde jsme kromě voskových (nověji silikonových) dvojníků slavných osobností zhlédli i dvě velké atrakce: projížďku historií města Londýna a zejména komnatu hrůzy, kde byli někteří slabší jedinci zralí na výměnu prádla. Po nezbytném nákupu suvenýrů nás čekala procházka přes Piccadilly a pak místo s neuvěřitelným geniem loci: slavná tržnice Covent Garden se stánky, kejklíři, artisty a muzikanty. Přes londýnské parky (na trávu se zásadně SMÍ) a Trafalgar Square jsme došli k Westminster Abbey, parlamentu a Big Benu. Pak už jsme jenom přešli Temži a absolvovali zlatý londýnský hřeb, projížďku na obrovském 135metrovém "ruském" kole zvaném London Eye. Zajímavé pro nás může být, že některé jeho součástky byly vyrobeny u nás v Čechách!

A dál? Párek na břehu Temže, půlnoční trajekt do Calais a předlouhá cesta autobusem až do Prahy. Autobus byl naštěstí vybaven DVD přehrávačem a obrazovkami, takže jsme mohli zhlédnout další z nekonečné řady akčních a tanečních filmů (záleželo na tom, zda bitvu o výběr filmu vyhráli hoši nebo dívky). A pak už čekali rodiče, nadšení nejen z krásných Eiffelovek a dalších suvenýrů, ale hlavně z toho, že jsme se vrátili v pořádku domů.

Fotogalerii najdete na tomto odkazu.

Reportáž sepsal: M. Černý (doufám, že ji brzy budu moci doplnit o postřehy dětských účastníků)

Pozdrav z kabiny "Londýnského oka":