Vyjádøení øeditele školy ke stávce uèitelù

V dobì, kdy píšu tyto øádky, není ještì zdaleka jasné, zda budou zamìstnanci naší školy stávkovat, èi ne. Pøesto bych chtìl veøejnì prezentovat svùj osobní názor na tuto akci.

Stávkující mají právì dva požadavky:

  1. Zvýšení platù v tomto roce o 18,9 místo o 12,6 procenta
  2. Výrazné zvýšení tarifních platù v pøíštím roce (Pro informaci: uèitel základní školy by mìl nástupní tarifní plat asi 10 000 Kè hrubého, což je o 4000 Kè více než dnes. I pøi pøedpokládaném snížení ostatních složek platu by se mìsíèní pøíjem zvedl zhruba o 3000 hrubého.)

Na první pohled je vše jasné - uèitelùm jde prostì o peníze, proto stávkují. Bylo by krajnì pokrytecké tvrdit, že to vùbec není pravda. Jako øeditel školy vidím ovšem vìc z trochu jiného úhlu. Domnívám se totiž, že zhruba takovéto zvýšení platù je nezbytnou podmínkou ozdravìní našeho školství.

Veškerá diskuse o tom, zda si uèitelé zaslouží dostat pøidáno, když mají tak dlouhé prázdniny, totiž ztrácí smysl, jestliže si uvìdomíme, že stále roste podíl nekvalifikovaných uèitelù a dùchodcù na školách. Nechci se tìchto skupin dotknout, najdou se mezi nimi vynikající jednotlivci, ale fakt, že v Praze je 40% uèitelù v dùchodovém a tìsnì pøeddùchodovém vìku, urèitì není v poøádku. Øeditelé škol skoro na kolenou pøemlouvají dùchodce, aby šli proboha ještì uèit. Proè bychom to dìlali, kdyby byl pøebytek uèitelù, jak tvrdí ministr školství? Ano, možná nìkde, na nìkterých školách, je pøebytek pracovních míst, mají problémy s nedostatkem žákù. Urèitì to ale není na drtivé vìtšinì základních škol. Na pedagogické fakultì loni pùl roku visely naše zoufalé inzeráty, že pøijmeme uèitelku na první stupeò. Bylo to zcela zbyteèné, neboť 90% absolventù nastoupilo do jiných oborù.

Každý ekonom ví, že pøevyšuje-li poptávka vysoko nabídku, mìla by stoupnout cena zboží. Zbožím je v tomto pøípadì práce uèitele. Proto podpoøím stávku, pokud se pro ni uèitelé rozhodnou, neboť požadavky považuji za oprávnìné. Zdùrazòuji: tyto požadavky, s mnohými výroky pøedákù odborù jinak nemohu souhlasit.

Dlouho jsem vìøil, že odpovídajících výsledkù lze dosáhnout jednáním. S despektem pronášená slova ze strany pøedstavitelù MŠMT koncem loòského roku mne pøesvìdèila o opaku. Je fakt, že teprve pod hrozbou stávky zmìnilo ministerstvo tón.

S mnohými souèasnými výroky ministra souhlasím (mám spíše drobné výhrady). Souhlasím s tím, že by se mìl snížit poèet pracovních míst na školách, souhlasím i se zvýšením úvazku uèitelù (jak ovšem technicky provést napø. zvýšení úvazku na prvním stupni, že...). Souhlasím ale i s názorem, že ministerstvo hasí požár až ve chvíli, kdy plameny šlehají již poøádnì vysoko. Vždyť právì ministerstvo školství je za tyto nedostatky odpovìdné! Tvrdím, že nebýt hrozby stávkou, vládl by tam stále bohorovný klid.

Nejsem èlenem a ani pøíznivcem školských odborù, nemluvì o pochybných politických stranách, které rychle pøispìchaly se svou podporou (vzpomeòme, že již v roce 1947 mìla KSÈ oficiální heslo "èím hùøe, tím lépe"). Jsem ale pevnì pøesvìdèen, ať to zní sebevíc paradoxnì, že tato stávka je v zájmu dìtí. Neprosím rodièe žákù o pochopení. Prosím je pouze o nezaujatý pohled na vìc. Nìkteré vìci jsou složitìjší, než se zdají...

PaedDr.Michal Èerný, øeditel ZŠ Klánovice