Otevřené vyučování

Ve školním roce 1997/98 se zapojily 2 třídy ZŠ Klánovice do projektu Otevřené vyučování, který byl realizován s podporou nadace Open Society Fund Praha. Ve škole jsou principy otevřeného vyučování i nadále využívány.

Co je otevřené vyučování?

Ve vyspělých evropských zemích se od počátku 70. let používají při výuce žáků zejména mladšího školního věku (1. stupeň ZŠ - primární vzdělávání) nové metody a formy práce, které se v mnohém liší od tradičních postupů školního vzdělávání. Tyto metody se obvykle označují jako “otevřené vyučování” (open classroom, offener Unterricht). Vycházejí z tradic reformní pedagogiky, například z myšlenek pedagogů C. Freineta, P. Petersena, Jenského plánu apod.

Pro otevřené vyučování je charakteristická změna vztahu učitel - žák. V tradiční škole hraje učitel dominantní roli jako ”ten, který vše zná a vše organizuje”. Naproti tomu při otevřeném vyučování žáci přebírají ve větší míře odpovědnost za své učení a za organizaci času určeného k učení. Otevřené vyučování vychází z názorů pedagogického konstruktivismu, podle nichž si žák jednotlivé poznatky sám spojuje a tak si vytváří (konstruuje) vlastní představy o okolním světě. Osobní zaujetí pro vytváření vlastního obrazu světa je důležitým faktorem vnitřní motivace k učení.

Otevřené vyučování předpokládá i “otevření” školy veřejnosti, rodičům, obci, regionu za účelem rozvinutí smysluplné kooperace na vzdělávacích aktivitách školy.

Charakteristické znaky otevřeného vyučování.

Základní principy práce při otevřeném vyučování

Výklad učitele je chápán jako možná, nikoli však jediná metoda určená pro osvojování poznatků. Důraz se klade na získávání kompetencí (dovedností) a vytváření postojů (vztahů k hodnotám). Na procvičování znalostí a dovedností se žáci podílejí ve značné míře sami při individuální práci i ve vzájemné kooperaci.

Zásady práce při otevřeném vyučování je třeba přijímat jako námět pro změnu tradičních forem práce, nikoli jako dogma svazující vyučujícího.

Týdenní plán

Týdenní plán je formulář A4, v němž jsou pro žáky na každý týden stanovené úkoly povinné a dodatkové. Tyto úkoly slouží v prvé řadě k procvičování učební látky. Žák si sám volí pořadí úkolů a postupuje svým pracovním tempem. Po splnění povinných úkolů se věnuje dodatkovým úkolům. Kontrola správného řešení: Samokontrola, kontrola spolužákem, kontrola učitelem.

Volná práce

V denním programu práce ve třídě (rozvrh hodin) je každý den stanovena určitá doba (např. 45 minut) pro tzv. volnou práci. V této době plní žáci individuálně úkoly podle týdenního plánu.

Materiály pro volnou práci

V návaznosti na úkoly předepsané v týdenním plánu jsou ve třídě k dispozici různé učební materiály především k procvičování látky. Jedná se především o pracovní listy a kartotéku úkolů. Pracovní list je určen k jednorázovému použití, po jeho vyplnění (zpracování) si jej žák založí do svých desek, které má k tomu účelu k dispozici. Kartotéka úkolů obsahuje nejrůznější úkoly z jednotlivých učebních oblastí. Je ve třídě stále k dispozici a může být trvale využívána.

 

Závěr

Otevřené vyučování vytváří nové paradigma (nový vzor) školní práce. Všeobecně panuje nespokojenost s výsledky a z pohledu jednotlivých učitelů i nespokojenost s vlastním procesem výuky. Pokud trváme na vzdělávání žáků ve škole, pak je třeba pro vyučování hledat nové metody a formy. K novým metodám a formám dospívají učitelé v přirozeném osobním vývoji, ve vývoji školy jako vzdělávací instituce i s ohledem na celkový vývoj ve společnosti, pro který je v současné době aktuální postupné začleňování ČR do Evropské unie.

 

Doporučená literatura: Václavík, V. a kol.: Otevřené vyučování na příkladu vzdělávacího programu pro 3. ročník ZŠ. Praha, Agentura Strom 1997, ISBN 80-901954-3-1